|
| ||
|
1.05 Haunted
[Tru a Davis jsou v márnici a Davis ji zkušebně zkouší na příjmačky.] Tru: Ještě si potřebuju zopakovat svůj oblíbený nervový systém. Davis: Víš, co je nejlepší udělat, abys složila přijímačky? Přestat se šprtat a jít se vyspat. Jdi domů, Tru. Tru: Jsem jen tak nadšená. Když zítra udělám tu zkoušku, dostanu se na medicínu. Vystuduju a bude ze mě doktorka. A když ze mě bude doktorka, budu moct dát konečně sbohem... Davis: Práci v márnici? Tru: Ale no tak, tak jsem to nemyslela. Davis: Neboj. Mám tušení, že to tak nedopadne. Tru: Myslíš, že to zítra nezvládnu? Odpověděla jsem správně na všechny tvoje otázky. A ještě jednu navíc. Davis: Ne, tak jsem to nemyslel. Jsem si jistý, že je zvládneš. Jen si myslím, že... Občas mám takový pocit, že sem někteří lidé nepatří. A někteří sem zase patří. Tru: A já? Patřím sem nebo ne? Davis: Co myslíš? [Tru a Harrison jsou v bistru na snídani.] Harrison: Jinak je všechno, jak má být? Cítíš se dobře? Raduješ se? [Tru se na něj udiveně podívá] Hele, znáš mě. Pořád si o tebe dělám starosti. Protože vím, že děláš to samé ty pro mě. Tru: Tak fajn, co chceš? Harrison: Nic, bože. Co? To nemůžu mít strach o svou sestru... a nemít u toho postranní úmysly? Páni. Teď jsem se urazil. Jak mi to vůbec můžeš takhle říct? Tru: Jde o to, co jsem ti řekla, že jo? O mě.... a však víš, o tom co dokážu. Harrison: Fajn. Za prvé: nevěřím ti. Za druhé: i kdyby ano, chtěl bych nějaký pořádný... důkaz. [Ukáže v novinách na stránku se sázením.] Tru: Koňské dostihy? Harrison: Chceš, abych ti věřil, nebo ne? [Harrison volá Tru.] Tru: Prosím. Harrison: Čau, to jsem já. V rukách držím klíč k nezávislosti. Tru: Pracovní smlouvu? Harrison: Fakt vtipný. [Tru vychází z márnice a omylem vrazí do Luca, pro něj je to jejich první setkání.] Tru: O můj bože Lucu, promiň. Pomůžu ti. [Lucovi díky ní vypadl z ruky fotoaparát, který nyní leží na zemi a je na kousíčky.] Luc: Ne, díky. Fakt. Zvládnu to. Tru: Řekni, že to půjde spravit. Luc: No, rád bych. Ale asi bych lhal. Odkud znáš moje jméno? Tru: Co? Luc: Řekla jsi mi Luc. Ale ještě jsme se nepotkali. Tru: Umím dobře hádat. Luc: Jo, no... Rád jsem do tebe narazil. [odchází] Tru: Horší to být nemohlo. [Harrison volá Tru.] Tru: Ano? Harrison: Tru, kde vězíš? Tru: Ježiš, Harrisone, snídaně. Harrison: Ty ses na mě vykašlala? Čekám tu už půl hodiny. Tru: Nemůžu za to. Mám jedno z těch rán. Harrison: Takže tím chceš říct, co? Tru: Už jsme se o tomhle bavili? Máš před sebou noviny s dostihy? Harrison: To nic nedokazuje. Jen to, že jestli máš jeden z těch svých takzvaných "šťastných" dnů... měla bys mi říct, kdo dneska vyhraje. Tru: Nevzpomínám si. Harrison: Cože? Tru: Byla to jména koňů. Jak si je mám zapamatovat? Harrison: Víš co, dobrej pokus, ale věděl jsem, že nic nedokážeš, Tru. Věděl jsem to. Zatím. [Tru nachytala Paige a její dva kamarády, jak si schválně způsobují zástavu srdce.] Tru: Takže jestli to chápu dobře. Máte tohle svoje hobby. Zabíjíte se navzájem? Dan: Na chvilku. Tru: A pak se oživujete. Paige: Přesně tak. Tru: Ale proč? Steven: Pointa je v tom, Jessico, že když se vrátíš zpět, jsi jiný člověk. Znáš tu pověru, že chvíli před smrtí... se ti před očima pomítne celý tvůj život? Je to pravda. Tru: Vzpomínky. Uvolňujete potlačené vzpomínky. Dan: A co jsou to vlastně vzpomínky? Jen chemikálie uvězněné v mozku... mezi týlní rýhou a spánkovým lalokem. Paige: A nejlepší na tom je, že tam jen leží a čekají na vypuštění. Tru: Jste fakt dobří. Jen škoda že vás ten malý experiment zabíjí. Steven: Ne úplně. Viděl jsem tvář mého otce, když mě opouštěl. Bylo mi dva a půl roku, když se to stalo, a teď je to tak jasné jako... Řekněme že rodinné video se může jít zahrabat, protože to mám jasně před očima. Křišťálově čistou vzpomínku z toho dne a ještě mnohem víc. Paige: Jsem další. Tru: Ne. Paige, to nemůžeš. Chceš se hrabat ve své minulosti, chápu to. Ale je i lepší způsob... jak se s tím můžeš porvat. Jen musíš zjistit příčinu. Zjistit, s kým máš nedořešené problémy-- Paige: A co, a pak si s nima o tom promluvit? Zjistit jejich úhel pohledu? Něčeho docílit? Myslíš, že jsem to už nezkusila? Myslíš, že tohle není má poslední možnost? Fajn, když jsi tak chytrá, jdi a promluv si s mým otcem. Protože mě nic nezastaví. [Tru a Paige sedí na lavičce v parku, už je po všem.] Paige: Myslela jsem, že když si vzpomenu, skončí to tím. Ale ne. Je to jen začátek. Tru: Na začátek toho bylo řečeno dost. Paige: Takže, kdo teda jsi? A, prosím tě, neříkej už Jessica Hansenová. Tru: Musela jsem se za ni vydávat, abys se mnou mluvila. Kdybych řekla, že se jen toužím stát studentkou medicíny... a pracuju v márnici, poslouchala bys mě? Paige: Asi ne. Proč jsi mi pomohla? Tru: Na to se snažím sama přijít. Dejme tomu, že je to moje práce. Paige: No, když to někdy zjistíš, víš, kde mě najdeš. Chtěla bych to vědět. Medici musí být občas zvědaví. Tru: To asi musí. [Tru vchází do márnice.] Davis: Ahoj, měla jsi pravdu. Volali z registračního. Tady jsou záznamy tvojí matky. Jestli jsi připravená. Tru: Díky, Davisi. Davis: Otevřeš to? Tru: Později. Chci ještě chvilku žít v přítomností. Davis: Mrzí mě ty přijímačky. Hádám, že to znamená, že tu zůstaneš o něco déle. Tru: Možná to není zas tak špatný. Je to zajímavý, dneska jsem potkala jednu dívku. Všechno po čem toužila bylo, aby pochopila... proč cítí to, co cítí. Možná to je to, co chceme všichni. Pochopit. Davis: A ty ne? Tru: Donedávna ne. Davis: Nemáš to jednoduché, že? Unést to břímě. Tru: Promiň? Davis: Někteří tě budou obdivovat. Jiní proklínat. Já to vidím spíš jako poslání. Tru: Davisi? Davis: Vím víc než si myslíš, Tru... o tom, co děláš. O tom, jak pomáháš lidem přežít. Posaď se, Tru. Je čas, abych ti řekl, co vím.
"Tru Calling" a © (nebo copyright) FOX. Všechna práva vyhrazena. Reprodukce, duplikace, či distribuce v jakékoli formě je přísně zakázána. Tyto stránky ani jejich obsah nejsou autorizovány společností WB, UPN či jinými vlastníky práv k produktům na těchto stránkách se vyskytujícím. realizace © 2005 Lena. Všechna práva vyhrazena. lena(zavináč)buffy-angel(tečka)org |
||
