Jak to mělo pokračovat dál III
úterý, 31. května, 2005
Takže z dopisů několika
tisíců lidí vidím, že vás zajímá, co by bylo dál s Jensenem.
Pamatujte na základ mytologie: dvě soupeřící síly Osudu, jedna dává
vybraným duším možnost návratu a znova žít. Prozatím, ale nevíme,
která z těch dvou sil je „dobrá“, pokud budeme předpokládat,
že nějaká dobrá je; Síla stojící za Tru očividně nedává druhou
možnost všem, kdo kdy zemře a ani ne všem, kteří zemřou násilně.
Tahle síla má vlastní program, aby dostala lidský osud na určitou
cestu. Individuality, které jsou zachráněny hrají role ve svých životech,
které mohou historii posunout z plánovaného kurzu. Síla, pro
kterou Tru pracuje nabízí víc než její proti-síla; nabízí možnost
výběru těm, které si vybere.
Jensen umírá. Obecenstvu není dopřáno vidět, co se stane jeho duši
potom. Ale víme, že se nikdy neprobudil, nikdy Tru o pomoc nepožádal.
Proto jeho duše neměla zpáteční dveře nikdy otevřené – neměla
možnost návratu – nebo mu byl návrat zakázán. Ať je to jak chce,
jeho duše je pryč, tam kde všechny duše končí.
Tru ho ale stejně zachrání, když se jí kvůli někomu jinému vrátí
den. Když Jensenovo tělo před ní leží, ona nezná pravdu; neví, že
jeho duše je už dávno pryč – jinak by mohla mít podezření, že co
dělá není správné nebo že je to dokonce nebezpečné; tak jak jí to
Davis naznačil. Ale ona už má dost toho, že kolem sebe je ztrácí
milované. Má dost přizpůsobování svého života síle, které ani
nerozumí. Sama se rozhodne a zůstane
vzhůru tak dlouho jak bude třeba, protože pokud Jensen nepožádá o
pomoc, tak možná někdo jiný ano; a ona je zachrání oba. Osud ať jde
k čertu.
Ale Jensenova duše je už pryč – nemůže se vrátit. Ale jeho tělo,
vzpomínky a zvyky jeho osobnosti přetrvávají i poté co zemřel. Šlo
o to, abychom viděli anomálie způsobené násilným vychýlení z kurzu
– rušivé momenty, když se otisky Jensenovy osobnosti začínají
rozpadat. A v té samé chvíli začíná být fascinován smrtí,
jakoby po ní tak trochu toužil. Bylo by to pěkně děsivé, vidět jak
souběžně roste Truina psychická intimita k němu. Jane Espenson
napsala nádherně zarmucující scénu, u které moc lituji, že nikdy
neuvidíte – na jednu stranu je to jen o tom, jak si Tru a Jensen povídají
na pohovce, když koukají na film, ale na druhou stranu, oooooh.
Jak tak koukají, tak slyšíme nepříjemný komentář způsobem, jakože
věci, které pro něj kdysi znamenaly všechno – například respekt
jeho otce – už nejsou ani trochu důležité. Vidíme scény, ve kterých
se objevuje jeho rostoucí agresivita v takovém neurčitém smyslu,
takže Tru si není jistá, zda to tak skutečně je. Až do jednoho rána,
kdy se Tru probudí v posteli s Jensenem a chystají se prožít
svůj den, který se vrátí kvůli vraždě Jensenova otce. Tru zjistí
nejen to, že to udělal Jensen, ale že stojí za řetězcem dalších
nedávných zabití [což vyplývá z jeho fascinace vědět víc o
tom, co ho tak fascinuje - smrt]. Den se vrátí – a ona se probouzí v posteli
vedle muže, o kterém teď ví, že je zrůda.
A taky, že ona ho stvořila. Kdysi to býval mladý muž, který si získal
její srdce svou velkorysostí a porozuměním, svým humorem a
roztomilostí. Pořád je bystrý, pořád je chytrý a nejsou proti němu
žádné důkazy. A bude „tvořit“ stále více objetí – dokud na
sebe Tru nevezme zodpovědnost a neukončí to. Takže nakonec se obrátí
na osobu, která má zkušenosti s ukončováním lidských životů:
na Jacka.
Tak tohle je kostra příběhu; zabrala by asi polovinu série. Měli jsme
plány i na druhou polovinu. Z části by byly o dopadech tohohle všeho,
ale jelikož to není aktuální, nemá cenu se tím zabývat.
"Tru Calling" a © [nebo copyright] FOX. Všechna
práva vyhrazena. Reprodukce, duplikace, či distribuce v jakékoli formě
je přísně zakázána. Tyto stránky ani jejich obsah nejsou autorizovány
společností WB, UPN či jinými vlastníky práv k produktům na těchto
stránkách se vyskytujícím.
realizace ©
2005 Lena. Všechna práva
vyhrazena.
lena(zavináč)buffy-angel(tečka)org
