|
| ||
|
Eliza Dushku: Má filmová kariéra
Když se na konci minulého roku na setkání ‚Boston Wizard World‘objevila
Eliza Dushku, byla, jako ostatně vždy, velkým úspěchem – obléhali
ji jak příznivci její postavy Faith až po fanoušky seriálu Tru
Calling. Z Bostonu do Hollywoodu, od školních her k vysokorozpočtovým
filmům, od hostování v TV seriálech po vlastní show – Eliza
Dushku toho za svůj krátký život stihla opravdu hodně. Během
konference ‚Wizard World‘ v jejím rodném městě Bostonu vyprávěla
tato herečka nadšeně o své předchozí kariéře, úspěchu v televizi,
ale hlavně o tom, co chce dělat dál. „Skydiving!“ směje se. „Chci to strašně moc udělat, protože se
toho příšerně bojím! Ale když se něčeho bojím, prostě to chci udělat.“
Ačkoliv je divadlo trochu mimo hereččino obvyklé působení, její další
projekt je více známé území – nezávislý film ‚Nobel Son‘, režírovaný
Randallem Millerem, ve kterém se představí takové hvězdy jako Alan
Rickman, Bill Pullman, Danny Devito, Ted Danson a Shawn Hatosy. „Chtěla
jem tu roli hrozně moc,“ říká Eliza. „Představte si nefunkční
rodinu, otec vyhrál Nobelovu cenu a hraje ho Alan Rickman (*Nica –
profesor Snape z Harryho Pottera) a Mary Steenberg jeho ženu. Já
hraju šílenou holku, která utekla z blázince a jsem velmi chytrá
a sladká, dokud se nezblázním a nestane se ze mne manipulativní šílená
mrcha…“ Zatímco Buffy fanoušci ji můžou znát nejvíc díky její televizní práci,
Eliza začínala ve filmech po boku takových hvězd jako Chris Rock, Will
Ferrel, Arnold Schwarzenegger a Robert DeNiro a začala hrát už jako
opravdu mladá. Jak sama říká, být hvězdou, která žije na předměstí Bostonu,
nebylo vždy lehké. „Na škole jsem měla období, kdy jsem zatínala pěsti
a strašně se potila. Bylo to těžké, být jedenáctiletou herečkou,
když chodíte do státní školy. Zvlášť když se k vám učitelé
chovají jako ‚Oh, filmová hvězdo, tak ty si myslíš, že jsi něco
zvláštního? Tak teď ti to ukážu!“ Další nevýhodou být herečkou z Bostonu je slavný, nebo spíš
neslavný, bostonský přízvuk, který hodně polyká ‚r‘. Eliza o
tom se smíchem vypráví: „Když jsem natáčela svůj první film,
poznámka casting directora byla: má skvělé instinkty, může být
vynikající herečka, má příšerný novoanglický přízvuk. Musela
jsem mít na natáčení někoho, kdo za mnou celé dva týdny chodil a
pokaždé, když jsem řekla ‚cah, heah, theah, fathah, mothah‘, dal
mi pohlavek, nebo něco takového.“ Přesto její herecký výkon byl nezapomenutelný. Vzpomíná: „Dělala
jsem film ‚This Boy‘s Life‘, když mi bylo 11 let a máma říkala
‚moje dcera natáčí film s Michaelem DeNirem‘. Nevěděla jsem,
kdo DeNiro je, když jsem se objevila na natáčení. Toho chlápka jsem
nakopávala do holení a říkala jsem mu srandovníma jménama!“ Ten
chlápek byla samozřejmě Robert DeNiro a nebyl to jediný film, který
spolu natočili. „O pár let později jsem se ohlížela zpátky a přála
si, abych si to mohla zopakovat. A pak najednou jsem dostala nabídku na
film ‚City by the Sea‘, který režíroval stejný režisér –
Michael Caton-Jones a Robert DeNiro byl jak můj zaběhlý strýček. První
den na natáčení přišel Bob (DeNiro) a řekl ‘Oh, můj bože, ona je
zpátky! Je větší a hlasitější!‘ Ale tentokrát jsem měla příležitost
se učit, takže jsem se víc koukala a víc mlčela.“ Dalším zlomovým bodem byl film ‚Jay and Silent Bob Strike Back‘, který
Eliza popisuje jako „Ta největší zábava, kterou jsem užila si za
dlouhou dobu, protože to bylo jako jeden velký vtip.“ Vysvětluje: „Kevin
Smith a Jason Mewes jsou totální šílenci a chtějí, aby všichni věděli,
že jsou totální šílenci, takže film je směska hnusného a jemného
šílenství. Byli úžasní! Kevin mi hned první den natáčení dal přezdívku
‚Duckshoot‘. Takže jsem pak byla na place s Chrisem Rockem a
Benem Affleckem a všema těma hvězdama a dostávala jsem režisérské
pokyny jako ‚Hej, Duckshoot, mohla bys to udělat takhle‘ a já jsem
jen ječela ‚Kevine, já tě zabiju!‘“ (*Nica – Duckshoot lze vysvětlit
jako: sedící kachna = snadný terč, nebo je v originálu překlep
a je to Duckshot ve významu brok jako narážka na její malou postavu.
Nebo to není ani jedno.) Elizinou hrdinkou těch let byla Jamie Lee Curtis, od které se učila
profesionální herecké etice, která jí pak velmi posloužila jako hvězdě
seriálu ‚Tru Calling‘.
Když se řeč stočí na tento seriál, je Eliza trochu zamyšlená:
„Myslím, že všechno se děje z určitého důvodu. ‚Tru Callig‘
mělo určité úspěchy, ale v některých směrech zřejmě ne.
Tolik jsem se naučila. Táhla jsem tu show, nesla odpovědnost. Jsem teď
tak trochu ráda, že můžu shodit okovy šestileté práce v televizi.
Znělo to dobře, ale po jednom roce se mi třásly kolena a já si
říkala: ‚Ježíš, co kdybych se chtěla vrátit zpátky do školy?‘
Je to tak trochu svazující pocit. Je to podobné, jako když končila
‚Buffy‘. Ano, byla jsem smutná a já jsem opravdu měla ráda Faith,
ale tyhle postavy jsou tak trochu prokletí a je zase hezké být schopná
hrát jiné postavy.“ Ale Faith má v Elizině životě stále důležité místo. Třeba tu
jsou všechny ty akční figurky Faith. Když jednu viděla, říkala:
„Začala jsem se bát všech těch věcí, které můžete s tou
postavičkou najednou dělat bez jakéhokoliv dovolení. Až jsem se z toho
začala červenat!“ Také si užívala namlouvání hlasu Faith v Buffy videohře ‚Chaos
Bleeds‘. „Dají vám takový tlustý scénář a jdete do zvukového studia. A v
tom scénáři bylo: ‚Když hráč stiskne tlačítko B, říkáš: Už
žádné kolíky. Musíš jít do levých dveří a vzít si víc kolíků‘.
Měla jsem snad 200 stran řádků jako ‚Potřebujeme více palebné síly‘.
Hrála jsem to? Ne, ty nové videohry ve mně vyvolávají tak trochu
pohybovou nevolnost, jako když se vám dělá špatně v autě.
Nejsou 3D, spíš 4D!“ Ale jeden aspekt na videohrách a akčních figurkách se Elize přece jen líbí:
„Je skvělé, že moje osmiletá neteř může mít akční figurku své
tety a nakopat s ní zadek všem těm G.I. Joe!“ směje se. Řeč se stočila i na obvyklé téma zlá a hodná Faith. A Eliza nemá
pochyb o tom, která se jí hrála líp. „Líbilo se mi hrát Faith, když
byla zlá, protože to nebyl skutečný život a já se nemusela vyrovnávat
s postihy a odpovědností, které provází ubližování lidem. A
taky se mi líbilo nakopávat Buffy zadek! Je to legrace, mohli jsme se kočkovat
celý den a nedostaly jsme se kvůli tomu do potíží! Jen jsme vytáhly
zbraně a šly na to!“ „Sarah je obrovský profesionál,“ dodává Eliza. „Táhla jsem seriál
jediný rok a byla jsem vyčerpaná, takže opravdu obdivuju slečnu
Gellar za její profesionalitu a skutečně tvrdou práci. Být hvězdou
seriálu s sebou nese spoustu hodin na natáčení a vy přicházíte
o čas s rodinou a přáteli a už prostě s lidmi nemluvíte.
Takže si myslím, že je opravdu dobrá a dodnes jsme kamarádky.“ Ačkoliv toho Eliza zvládla opravdu hodně, má ještě mnoho nesplněných
přání o tom, co by chtěla dělat, o lidech, se kterými by chtěla
pracovat. „Zbožňuji Maryl Streep,“ říká. „Je stejně dobrá,
jak vypadá. Je dokonalá. Ale zároveň je uvnitř mne divoška, která
by chtěla dělat opravdu zlou postavu v nějakém skvělém filmu
Martina Scorseseho nebo nějakou gangsterku.“ Ale zároveň přiznává, že je ve výběru rolí trochu vybíravá.
„Odmítla jsem nějaké projekty, které zrovna nezapadaly do mé životní
situace, nesedly mi. Hodně myslím na svou rodinu a víru, ve které jsem
byla vychovaná. Nikdy bych nemohla hrát postavu a roli, která by ublížila
(to hraní) někomu mně blízkému, těm, které mám ráda. I kdyby to přineslo
velkou publicitu. To opravdu není pro mne.“ Ale je tu jeden člověk, kvůli kterému by Eliza zahrála cokoliv: Joss
Whedon. „Šla bych za ním téměř kamkoliv! Je opravdu dobrý přítel,
a je to skutečně génius. Navíc skvěle píše pro ženy. Každý
jednotlivý scénář, každá jednotlivá scéna, kterou jsem s ním
točila, vždy jsem se cítila skvěle. Slyšela jsem, že Joss připravuje
nový film, Wonder Woman. Jestli by mě chtěl přibrat, brala bych
cokoliv.“
Ale Eliza si uchovává svůj smysl pro humor a vzpomíná, co ji na některých
pomluvách rozesmálo nejvíc: „Bylo to tehdy, když jsem prý chodila s Benem
Affleckem a Mattem Damonem najednou a já si říkala‚ tak tohle není
špatné!‘“ směje se. A je víc než šťastná, že může být herečkou
a ví, že musí brát i ty zlé stránky. „Změnilo to můj život (být
herečka). Změnilo to život mé rodiny. A já jsem tak vděčná za štěstí
a úspěchy, které mě potkaly.“ Ale i přes úspěchy Eliza stále myslí na fanoušky a svou odpovědnost vůči svému hraní. „Byla jsem doslova omráčená a polichocená a zároveň pyšná na určitý vliv, který měla Faith na lidi, obzvláště na dívky a mladé ženy. Lidé říkali ‚Když se Faith objevila na obrazovce a my jsme najednou cítili, jakoby naše vlastní strachy a slzy a rány byla najednou menší a díky ní jsme se cítili silnější.‘ Bylo to opravdu zvláštní a hluboké, že Joss stvořil postavu v seriálu, který se hrál skoro všude po světě a měl na dívky takový vliv a nutil je cítit se silnější. Myslím, že Joss byl opravdu génius, když skončil Buffy tak, jak ji ukončil – že se síla přemožitelek rozlila po celém světě. Protože je hodně těžké být mladou ženou v tomto světě, kdekoliv. Čelíte tolika věcem. Byla jsem tak šťastná, že i já můžu nést takové poselství a na způsob, jak to ovlivnilo životy lidí. Nějakou dobu jsem pochybovala o této kariéře (herečky). Myslela jsem, že natáčení filmů bylo úžasné a že kdybych začala dělat v televizi, nic by to pro svět neznamenalo. Ale tenhle názor jsem změnila, protože díky postavě Faith, jak na ni lidi reagovali, si teď myslím, že tohle je ta práce, kterou bych měla dělat.“ [říjen 2005, K. Soddard Hayes, překlad Nica]
"Tru Calling" a © (nebo copyright) FOX. Všechna práva vyhrazena. Reprodukce, duplikace, či distribuce v jakékoli formě je přísně zakázána. Tyto stránky ani jejich obsah nejsou autorizovány společností WB, UPN či jinými vlastníky práv k produktům na těchto stránkách se vyskytujícím. realizace © 2005 Lena. Všechna práva vyhrazena. lena(zavináč)buffy-angel(tečka)org |
||
Cože?
Copak tahle představitelka Faith chce opustit hereckou dráhu a dát se
na kariéru v extrémních sportech? Naštěstí ne. V době jejího
vystoupení na conu měla Eliza před sebou vystoupení v divadelní
hře ‚Dog Sees God‘ a prozradila, že je nadšená. „Budu hrát na
Broadwayi! Jsem vyděšená, ale nadšená. Opravdu mám strach. Když točíte
film nebo seriál, když zkazíte svou repliku, prostě to natočíte
znovu, ale opravdu mám strach z živého publika a jsem skutečně
nervózní. Hra se jmenuje ‚Dog Sees God‘ a je o postavách ze stripů
‚Peanuts‘. Jen se to odehrává o 10 let později, Snoopy umřel, ale
v té hře se toho tolik děje, že ho nebudete postrádat. Postavy
jsou na střední škole, takže je to hodně o sexu, drogách a
homosexualitě. Hraju Pigpenovu sestru.“ 
„Jamie
Lee Curtis mi byla skvělým vzorem, když jsem s ní pracovala na
‚True Lies‘. Je to opravdu hvězdná, úžasná dáma. ‚True Lies‘
byl v té době filmem s největším rozpočtem … natáčel
se všude po Státech a i v jiných zemích. Pamatuju si její (J. M.
Curtis) způsoby, s jakými zacházela se štábem, režisérem,
fanoušky i Arnoldem. Chovala se ke všem stejně. Myslím, že je to důležité!
Nejvíc jsem naštvaná z toho, jak herci rychle zapomínají, jak umírali
touhou po židli se svým jménem na ní a končí tak, že honí
asistenta, že jejich káva je moc studená. Hodně jsem se naučila o
tom, co je to odpovědnost, obzvlášť, když jsem byla hlavní
postavou seriálu. Všechny oči jsou upřené na vás a vy se musíte
chovat přiměřeně. Žádné hvězdné výstřelky! Ten seriál by tu
nebyl, kdyby nebylo každého jednotlivého člověka.“ 
Jestli
je tu nějaká špatná stránka na jejím úspěchu, je to prý
publicita. „Někdy prostě nemůžete vyhrát,“ říká. „Je to jako
by ti lidé žiji jen proto, aby mohli budovat tlak a pak vás mohli
ztrhat. Pokaždé to bylo ‚Eliza vypadala v posledním díle tlustá!‘,
pak další týden ‚Eliza shodila nějaké to kilo, vypadá jako
anorektička!‘ Váš celý život je pro ostatní jako dlani a lidé dokážou
být tak krutí! Je to jak hra na tichou poštu, někdo něco řekne a na
konci jste nahá, opilá a tancujete někde na baru! Jsem lidská bytost a
snažím se to nevnímat a nepřipustit, aby se mě takové věci dotkly,
ale občas to leze pěkně na nervy, když vás takhle pořád zkoumají!“